KRATKE (?) POKRACOVANI V PONDELI

Zakoncil jsem moje psani vcera psanim o korespondenci, kterou maminka ridice Petra musela projit a jen reknu jednu vec: Ceske zastupitelstvi v L.A. je totalne neschopne a na nic. (To ale asi vyctete z tech dopisu.) Dovedete si predstavit, ze konzulat nemel potuchy, kde sehnat "death certificate"????????? Co tu vlastne delaji a kdo je vybira, aby tady zastupovali Cechy a pomahali v situacich, jako byla tahle.

Nebudu Vas unavovat kolik telefonatu a e-mailu jsem udelal, ale podarilo se mi najit sympatickou a compassionate pani v Carson City, nase hlavni male mesto, kde se drzi "vital statistics". To Cesky konzulat nevedel!

Ta pani s Carson City si se mnou probrecela par minut, kdyz jsem ji vylicil celou tu tragedii, slibila, ze se na celou zalezitost podiva a diky ji, vsechna potvrzeni a papiry, dosly do Brna vcas. A ja ji zde, i kdyz nemluvi cesky, za vsecky DEKUJI.

Jednu z veci Anynka moc chtela bylo to, aby kluci meli nejake vanoce a tak jsme tam parkrat zajeli a zaleteli a dali dohromady 3 krize, ktery muj asistent namaloval na bilo, vzali svicky, kytky, fotky a to vidite se mnou vse na te prvni fotce z meho vcerejsiho psani. Poslal jsem ji dnes kamaradovi, ktery mi pomaha s blogem a taky mu tady za vsecko dekuji. Dokonce jsme jim i hrali meho kamarada Les McCanna.

Ono se ale vlastne za tyhle veci ani podekovat neda. Jen vas nekdy moc dojme lidska dobrota. A tady je hodne hodnych lidi, kteri vam daji posledni kosili a tak si ani nedavam moc zasluhu za uspech meho vyjednavani: proste jsem mel kliku, ze jsem nasel spravne lidi, kteri spravne a ihned na moji zadost reagovali. A cely zivot - asi! Ja mezitim psal a psal a psal, aby se mi tam Anya nezblaznila a ona z pocatku psala i dvakrat denne. Ne takove essaye jako ja, ale psala. A byla to pro nas pro oba dva velka pomoc a taky therapie. U mne se ty prusvihy ale jeste nezastavily.

Po umrti maminky a po nekolika mesicich velmi zamotany do vsech zalezitosti, jsem mel v Plzni 96 leteho tatinka, ktery nechtel zit. Chtel aby ho uspali, chtel se zastrelit aby byl s mamou a zapomnel jsem, ze v dubnu 2005, meli s mamou 75. lete vyroci od svatby. 75 let spolu!!!! Takze tim to bylo pro mne horsi, kdykoliv jsem prijel, tak tam byli a dnes se tam skoro bojim, protoze tam nebudou. Tatinek se pomalu ztracel v hospici, ja chtel prijet, ale vsichni meli o mne strach, protoze si ho pamatuji jako prvotridniho pedanta, ucitele, ktery vyucil 6 generaci a kdyz mu bylo 90, sjelo se z cele republiky asi 400 lidi, mel tam rozhlas, TV a dokonce i pro nej jeho sbor, pro ktery psal a vedl, prisel zazpivat jeho oblibene pisnicky. Velka udalost! Ja v te dobe jezdil "domu" az 3x za rok, ale nase State Dept. mne vzdy donutili mit sebou bodyguard. A i ten prijel do Plzne a jako spravny US Marine sniper, nasel misto, kde byly oslavy a to mel jen par informaci ode mne. Like "longitude" a "latitude". Rodice ho milovali a ja se s nim stale stykam i tady v USA. Vratil se nazpet, ale vzal si trouba pres Internet slecnu z Ruska, ma s ni holcicku a uz se rozvadi. Jelikoz jsme se rusky naucit museli, mluvim s ni casto. A je to skoda nekolika zivotu, kde vse vypadalo z pocatku ruzove.

Proste a k veci: pres ty tezke mesice, jsme to "nejak" vydrzeli, ale na mne cekaly dalsi zkousky. Do Plzne mne moje sestra Marie zakazala prijet. Chtela, abych si tatinka pamatoval jako pedanta, ktery mne stare buzeroval, jako kdyz mi bylo 15 let. Jsem rad, ze jsem ji poslechl. Citlive Vanoce jsem ztravil s moji nevlastni dcerou (pul Svedka a pul Japonka), kterou jsem od malicka pres jeji pubertu atd. vychoval, takze mam dnes vetsi mnozstvi dcer. Naomi mne povazuje za jejiho vlastniho tatu a zachranila mi s vnouckem cele svatky. Prilozim pozdeji par fotek, ale je tam jedna, kdy jsem se snazil usmivat do kamery, kdyz mi volali, ze tatinek naposledy vydechnul par dni pred svatky~vlastne na Vanoce. V nasem rodinnem cernem humoru, jsme si rikali, ze se nam holt snazi zkazit svatky.

Muj vnuk Dax, kteremu je dnes uz 7 let, mne povazuje za vlastniho dedecka a mluvime spolu Japonsky. Moc mne dojal, kdyz za mnou prisel a rikal mi, abych nebyl smutny,ze mam jeho a on mne ma moooc rad. Vzal jsem ho na Stedry Vecer odpoledne do kina a videli jsme King Konga. Dax to moc prozil a nevedel, ze ma pod stromeckem celou King Kong hru, s figurkami atd. Vedel ale, ze se mi moc libila Naomi Watts a v te hre take byla jeji mala figurinka. Nemate potuchy, jak jsem se citil, kdyz on prijde za mnou, ma neco v ruce a rika: "Jiji (dedecku), nebud smutny. I love you! A mam tu neco pro Tebe." Kdyz tu malou rucicku otevrel, byla tam figurinka Naomi Watts a ja se dojetim skoro rozbrecel. Tolik krasne a bezpodminecne lasky.

Tak jsem to pres svatky celkem prozil, dokonce moje ex, Japonska princezna, byla moc prijemna (nakonec jsem ji ale vychoval betalnou dceru), ktera mne pri kazde prilezitosti zahrnuje laskou. Po navratu do prace a po svatcich, se mi v me kancelari zastrelil kamarad, kteremu prasklo v hlave kvuli rozvodu a natlaku od jeho pritelkyne. Bylo mu 54 a dost nam to vzalo casu to vsecko vycistit. Mne to dost zdevastovalo, ale mam asi zpozdene reakce, ktere mi nekolikrat zachranily, nebo pomohly, abych trebas ja mohl pomoct. Mark Cheek byl dalsi kluk, ktery se mnou delal. Byl z Anglie a bylo mu 44. Mel ale rakovinu (lymph?), ja ho poznal 5 let v remission, kdy byl docela normalni a najednou jako z kopce. Taky jsme ho denne navstevovali a po nekolika tydnech v bolestech zemrel. No a tentokrat to moje hlava uz nevydrzela. Jak jsme rikavali v Brne: "PRDLO MI V BEDNE" a ja se nervove zhroutil.

V nemocnici udelali diagnozu PTSD (Post Traumatic Stress Disorder) a jeste dodnes nejsem uplne venku z lesa. Chytil jsem totiz koncem sedesatejch v Lybii malarii a i kdyz mne dali v Londyne do poradku, mel jsem 2 reoccurrences a dodnes mne to jeste nekdy pronasleduje. Zimnice (psychosomaticka), hot flashes, poceni, tresavka atd. Ale lepsi se to. Doufam. Malarii nemam, protoze opet moje klika zapracovala a pri poslednim navratu nemoci, nase FDA schvalila novy lek Malaron a ten je prvni, co toho parazita fakt zabije. (2000)!!! Doktorka z Indie, ktera studovala a pracovala v UK, ihned poznala priznaky a tak jsem se konecne toho parazita, ktery celou tu dobu zil v mych jatrech, zbavil.

A problemy s tim spojene, jsou hlavne ztrata imunniho systemu, ktery si telo musi za cas znovu vybudovat. Uz jsem ale vydrzel leto, kdy jsem chodil do restaurace v lyzarske bunde (venku bylo 48 C, ale uvnitr kolem 18ti C.) A i kdyz tu ziji pres 35 let (v Nevade), poust miluji a horka mi vubec nevadila~tentokrat stale s bundou. A po kazdem vetsim stressu, zacnou napred ledove nohy, pak zimnice atd.
Takze prvni odpoved: No stress!

Z tohoto duvodu jsem si jeste netroufnul pres Atlantic, ztravit 11 hodin za letu do Frankfurtu. Primo z Las Vegas. Ale snad se to brzy zpravi (z-s?)a uz jsem zacal po 2 operacich Karpal Tunelu (30.9. leva a 7.12. prava) dokonce i hrat na basu, mohu si zapnout knoflicky u kosile a uz i dokonce opet litam.

Muj neurolog jen rika: Pomalu, pomalu~nejsi uz zadny mladik! A i kdyz se hojim fantasticky (mam obe kolena umela a chodim normalne~prave bylo delano pred 3mi roky), vezme to vsecko trosku dyl, nez kdyz mi bylo 30. Takze je potreba trpelivost.

No a to je tak celkem a povrchne (bez detailu) popis meho posledniho roku. Moje prace mne taky zachranila. Musim resit dost drahe problemy a to chce klid. Muj posledni projekt, je obrovska krizovatka (rikaji ji: Milanova Spaghetti Bowl), ktera ma budget $350 mil. Az to dostavime, provoz vsemi smery, bude mit ulehceni o 60,000 aut denne (v kazdem smeru.) A pro ty, kdo to nevi: v roce 1990, Las Vegas melo kolem 456,000 obyvatel. Dnes jsme uz dosahli 2 milionu. A stale se stavi a stavi. Stehuje se sem 7,000 lidi mesicne za praci a obycejne 5,000 zustane!

Ja jsem rad, ze se o moje zazitky mohu delit; moc mi dusevne pomaha, kdyz to napisi. Dekuji vsem za cteni a pokusim se najit par fotek na dokumentaci. Definitivne moji nevlastni/vlastni dcerusku Naomi a pak jejiho syna, ktery pro mne udelal Vanoce 2005. Doufam, ze jsem Vas moc neunavil, ale aby to delalo smysl, musel jsem napsat o vsem.

Milan++++