Tragedie roku 2005

Rok 2005 pro mne byl asi tim nejhorsim rokem meho celeho zivota. Nejen, ze jsem ztratil svoji maminku, ktera usnula v cervenci, po uspesne operaci kycle. Bylo ji ale 93 let a mela srdicko slabsi a to tu operaci neprezilo. Jeji smrt pro mne byla ztrata, kterou dodnes nemuzu popsat, protoze jsem si neuvedomil, jak jsme si byli blizci.

Byl jsem v Plzni par dni po jejim urazu a ani se radeji nebudu rozepisovat o tom, jak ztratila rovnovahu a spadla na podlahu, kde mela byt stolicka, ale byla snizena. Moje sestra Maruska a ja jsme se dlouho vinili, ze kdyz by nebylo toho telefonatu, ze by tu dnes jeste byla. Po operaci vypadala tak dobre, ze jsem za tyden odletel nazpet do Las Vegas, ale radost dlouho netrvala. Byl to jen telefonat: "Tak uz nemame maminku!", od me sestry. A od te chvile slo vsecko zvrsku.

Ja ovsem ale dnes chci napsat o tragedii, ktera mi asi zachranila zivot a mozna take dalsi zivot v Brne. Jen na zacatek meho povidani jen to, ze jsem se koncem zari skoro zblaznil. Nemohl jsem mluvit, bez toho, abych se nerozbrecel atd.

Bylo to v pondeli 3. rijna, kdy mi vola serzant z NHP (Nevada Highway Patrol) a prosi mne, jestli bych nemohl prijit ihned do UMC (University Medical Center) , kde je v koma kluk z Brna po hrozne havarce, ktera se stala 1. rijna, v sobotu, asi 60 mil od Las Vegas na okraji mesta Pahrump. Nevedel jsem celou historii, ale hned jsem byl na ceste do nemocnice, kde v ICU (Intensive Care Unit) , lezel v koma Pavel Muehl, ktery jediny prezil tu bouracku, ktera je
na te fotce. Jeho dva kamaradi, kteri vsichni cestovali po cele Americe, Petr a Lukas, byli mrtvi na miste. V nemocnici mi pritel doktor rekl, ze Pavel ma pohmozdeny a otekly mozek a ze to asi taky neprezije. Byla tam ovsem take slecna z organizace, kteri jejich cestu sponzorovali a tak jsem se dozvedel, ze Pavlova maminka a sestra se snazi sehnat letenku a priletet.

Nez se dam do podrobnosti, musim si udelat chvilku prestavku, protoze se to na me jen tim psanim vse nahrnulo, jako kdyz by to bylo vcera. Jen Vam dnes povim, ze Pavel zil 9 dni, maminka se sestrou priletely, videli ho a on, jako kdyz by na ne cekal, druhy den odesel za svymi kamarady. Ja jsem jeho maminku a sestru vyzvednul na letisti a ztravil tech par dni s nimi, az jsem je znovu zavezl brzy rano ve stredu na letiste k odletu.

Nezlobte se, ze budu pokracovat az zitra, protoze cela ta tragedie se od zacatku vyvijela tak, ze se muj cely zivot najednou uplne zmenil, protoze jsem se dostal do denni korespondence s maminkou ridice Petra Sedlaka, ktera byla na konci zivota a tak nejak jsme si navzajem pomohli, ze ja se citove ponoril do vysetrovani a popisovani cele te havarky, kde Petr nemel 100% vinu, jak druhe maminky uvazovaly a Anya Sedlakova, maminka Petra, je nejenom dnes nazivu, ale stala se moji adoptovanou dcerou a dobrou kamaradkou me vlastni dcery Ivy, ktera zije v Brne.

A to bude pro dnesek vic, nez jsem chtel napsat. Pokracovani bude zitra a nemate potuchy, kolik veci se behem tech par mesicu 2005, stalo.

Zatim pro dnesek,

Milan