Jelikoz jsem se prave vratil z nemocnice, po 14 dnech situace, kterou bych nepral ani Vladimirovi Putinovi (double pleurisy) a rovnez protoze prochazim blogem a vidim, ze zajem je tak minimalni, ze psani se stava ztratou casu, rozhodl jsem se, ze si dam na chvilku pauzu. It was still nice, to be able to share my last 2 years with "whoever" a mozna, ze se v budoucnu opet vratim k psani.
Momentalne pisi muziku, coz je relativne lepsi, protoze hned pri nahravani ve studiu se dozvim a slysim, jestli jsem napsal neco dobreho, nebo ne. Blog se k tomu vubec neda prirovnat, i kdyz jsem diky memu blogu nasel nekolik starych pratel~spoluzaku z University v Brne.
Ve studiu taky nemam zadne anonymni ctenare, tam se to dozvim na fleku.
Preji vsem vse nejlepsi a zatim "BYE BYE!"
Milan++++
Saturday, February 17, 2007
Monday, February 05, 2007
KRATKE (?) POKRACOVANI V PONDELI
Zakoncil jsem moje psani vcera psanim o korespondenci, kterou maminka ridice Petra musela projit a jen reknu jednu vec: Ceske zastupitelstvi v L.A. je totalne neschopne a na nic. (To ale asi vyctete z tech dopisu.) Dovedete si predstavit, ze konzulat nemel potuchy, kde sehnat "death certificate"????????? Co tu vlastne delaji a kdo je vybira, aby tady zastupovali Cechy a pomahali v situacich, jako byla tahle.
Nebudu Vas unavovat kolik telefonatu a e-mailu jsem udelal, ale podarilo se mi najit sympatickou a compassionate pani v Carson City, nase hlavni male mesto, kde se drzi "vital statistics". To Cesky konzulat nevedel!
Ta pani s Carson City si se mnou probrecela par minut, kdyz jsem ji vylicil celou tu tragedii, slibila, ze se na celou zalezitost podiva a diky ji, vsechna potvrzeni a papiry, dosly do Brna vcas. A ja ji zde, i kdyz nemluvi cesky, za vsecky DEKUJI.
Jednu z veci Anynka moc chtela bylo to, aby kluci meli nejake vanoce a tak jsme tam parkrat zajeli a zaleteli a dali dohromady 3 krize, ktery muj asistent namaloval na bilo, vzali svicky, kytky, fotky a to vidite se mnou vse na te prvni fotce z meho vcerejsiho psani. Poslal jsem ji dnes kamaradovi, ktery mi pomaha s blogem a taky mu tady za vsecko dekuji. Dokonce jsme jim i hrali meho kamarada Les McCanna.
Ono se ale vlastne za tyhle veci ani podekovat neda. Jen vas nekdy moc dojme lidska dobrota. A tady je hodne hodnych lidi, kteri vam daji posledni kosili a tak si ani nedavam moc zasluhu za uspech meho vyjednavani: proste jsem mel kliku, ze jsem nasel spravne lidi, kteri spravne a ihned na moji zadost reagovali. A cely zivot - asi! Ja mezitim psal a psal a psal, aby se mi tam Anya nezblaznila a ona z pocatku psala i dvakrat denne. Ne takove essaye jako ja, ale psala. A byla to pro nas pro oba dva velka pomoc a taky therapie. U mne se ty prusvihy ale jeste nezastavily.
Po umrti maminky a po nekolika mesicich velmi zamotany do vsech zalezitosti, jsem mel v Plzni 96 leteho tatinka, ktery nechtel zit. Chtel aby ho uspali, chtel se zastrelit aby byl s mamou a zapomnel jsem, ze v dubnu 2005, meli s mamou 75. lete vyroci od svatby. 75 let spolu!!!! Takze tim to bylo pro mne horsi, kdykoliv jsem prijel, tak tam byli a dnes se tam skoro bojim, protoze tam nebudou. Tatinek se pomalu ztracel v hospici, ja chtel prijet, ale vsichni meli o mne strach, protoze si ho pamatuji jako prvotridniho pedanta, ucitele, ktery vyucil 6 generaci a kdyz mu bylo 90, sjelo se z cele republiky asi 400 lidi, mel tam rozhlas, TV a dokonce i pro nej jeho sbor, pro ktery psal a vedl, prisel zazpivat jeho oblibene pisnicky. Velka udalost! Ja v te dobe jezdil "domu" az 3x za rok, ale nase State Dept. mne vzdy donutili mit sebou bodyguard. A i ten prijel do Plzne a jako spravny US Marine sniper, nasel misto, kde byly oslavy a to mel jen par informaci ode mne. Like "longitude" a "latitude". Rodice ho milovali a ja se s nim stale stykam i tady v USA. Vratil se nazpet, ale vzal si trouba pres Internet slecnu z Ruska, ma s ni holcicku a uz se rozvadi. Jelikoz jsme se rusky naucit museli, mluvim s ni casto. A je to skoda nekolika zivotu, kde vse vypadalo z pocatku ruzove.
Proste a k veci: pres ty tezke mesice, jsme to "nejak" vydrzeli, ale na mne cekaly dalsi zkousky. Do Plzne mne moje sestra Marie zakazala prijet. Chtela, abych si tatinka pamatoval jako pedanta, ktery mne stare buzeroval, jako kdyz mi bylo 15 let. Jsem rad, ze jsem ji poslechl. Citlive Vanoce jsem ztravil s moji nevlastni dcerou (pul Svedka a pul Japonka), kterou jsem od malicka pres jeji pubertu atd. vychoval, takze mam dnes vetsi mnozstvi dcer. Naomi mne povazuje za jejiho vlastniho tatu a zachranila mi s vnouckem cele svatky. Prilozim pozdeji par fotek, ale je tam jedna, kdy jsem se snazil usmivat do kamery, kdyz mi volali, ze tatinek naposledy vydechnul par dni pred svatky~vlastne na Vanoce. V nasem rodinnem cernem humoru, jsme si rikali, ze se nam holt snazi zkazit svatky.
Muj vnuk Dax, kteremu je dnes uz 7 let, mne povazuje za vlastniho dedecka a mluvime spolu Japonsky. Moc mne dojal, kdyz za mnou prisel a rikal mi, abych nebyl smutny,ze mam jeho a on mne ma moooc rad. Vzal jsem ho na Stedry Vecer odpoledne do kina a videli jsme King Konga. Dax to moc prozil a nevedel, ze ma pod stromeckem celou King Kong hru, s figurkami atd. Vedel ale, ze se mi moc libila Naomi Watts a v te hre take byla jeji mala figurinka. Nemate potuchy, jak jsem se citil, kdyz on prijde za mnou, ma neco v ruce a rika: "Jiji (dedecku), nebud smutny. I love you! A mam tu neco pro Tebe." Kdyz tu malou rucicku otevrel, byla tam figurinka Naomi Watts a ja se dojetim skoro rozbrecel. Tolik krasne a bezpodminecne lasky.
Tak jsem to pres svatky celkem prozil, dokonce moje ex, Japonska princezna, byla moc prijemna (nakonec jsem ji ale vychoval betalnou dceru), ktera mne pri kazde prilezitosti zahrnuje laskou. Po navratu do prace a po svatcich, se mi v me kancelari zastrelil kamarad, kteremu prasklo v hlave kvuli rozvodu a natlaku od jeho pritelkyne. Bylo mu 54 a dost nam to vzalo casu to vsecko vycistit. Mne to dost zdevastovalo, ale mam asi zpozdene reakce, ktere mi nekolikrat zachranily, nebo pomohly, abych trebas ja mohl pomoct. Mark Cheek byl dalsi kluk, ktery se mnou delal. Byl z Anglie a bylo mu 44. Mel ale rakovinu (lymph?), ja ho poznal 5 let v remission, kdy byl docela normalni a najednou jako z kopce. Taky jsme ho denne navstevovali a po nekolika tydnech v bolestech zemrel. No a tentokrat to moje hlava uz nevydrzela. Jak jsme rikavali v Brne: "PRDLO MI V BEDNE" a ja se nervove zhroutil.
V nemocnici udelali diagnozu PTSD (Post Traumatic Stress Disorder) a jeste dodnes nejsem uplne venku z lesa. Chytil jsem totiz koncem sedesatejch v Lybii malarii a i kdyz mne dali v Londyne do poradku, mel jsem 2 reoccurrences a dodnes mne to jeste nekdy pronasleduje. Zimnice (psychosomaticka), hot flashes, poceni, tresavka atd. Ale lepsi se to. Doufam. Malarii nemam, protoze opet moje klika zapracovala a pri poslednim navratu nemoci, nase FDA schvalila novy lek Malaron a ten je prvni, co toho parazita fakt zabije. (2000)!!! Doktorka z Indie, ktera studovala a pracovala v UK, ihned poznala priznaky a tak jsem se konecne toho parazita, ktery celou tu dobu zil v mych jatrech, zbavil.
A problemy s tim spojene, jsou hlavne ztrata imunniho systemu, ktery si telo musi za cas znovu vybudovat. Uz jsem ale vydrzel leto, kdy jsem chodil do restaurace v lyzarske bunde (venku bylo 48 C, ale uvnitr kolem 18ti C.) A i kdyz tu ziji pres 35 let (v Nevade), poust miluji a horka mi vubec nevadila~tentokrat stale s bundou. A po kazdem vetsim stressu, zacnou napred ledove nohy, pak zimnice atd.
Takze prvni odpoved: No stress!
Z tohoto duvodu jsem si jeste netroufnul pres Atlantic, ztravit 11 hodin za letu do Frankfurtu. Primo z Las Vegas. Ale snad se to brzy zpravi (z-s?)a uz jsem zacal po 2 operacich Karpal Tunelu (30.9. leva a 7.12. prava) dokonce i hrat na basu, mohu si zapnout knoflicky u kosile a uz i dokonce opet litam.
Muj neurolog jen rika: Pomalu, pomalu~nejsi uz zadny mladik! A i kdyz se hojim fantasticky (mam obe kolena umela a chodim normalne~prave bylo delano pred 3mi roky), vezme to vsecko trosku dyl, nez kdyz mi bylo 30. Takze je potreba trpelivost.
No a to je tak celkem a povrchne (bez detailu) popis meho posledniho roku. Moje prace mne taky zachranila. Musim resit dost drahe problemy a to chce klid. Muj posledni projekt, je obrovska krizovatka (rikaji ji: Milanova Spaghetti Bowl), ktera ma budget $350 mil. Az to dostavime, provoz vsemi smery, bude mit ulehceni o 60,000 aut denne (v kazdem smeru.) A pro ty, kdo to nevi: v roce 1990, Las Vegas melo kolem 456,000 obyvatel. Dnes jsme uz dosahli 2 milionu. A stale se stavi a stavi. Stehuje se sem 7,000 lidi mesicne za praci a obycejne 5,000 zustane!
Ja jsem rad, ze se o moje zazitky mohu delit; moc mi dusevne pomaha, kdyz to napisi. Dekuji vsem za cteni a pokusim se najit par fotek na dokumentaci. Definitivne moji nevlastni/vlastni dcerusku Naomi a pak jejiho syna, ktery pro mne udelal Vanoce 2005. Doufam, ze jsem Vas moc neunavil, ale aby to delalo smysl, musel jsem napsat o vsem.
Milan++++
Nebudu Vas unavovat kolik telefonatu a e-mailu jsem udelal, ale podarilo se mi najit sympatickou a compassionate pani v Carson City, nase hlavni male mesto, kde se drzi "vital statistics". To Cesky konzulat nevedel!
Ta pani s Carson City si se mnou probrecela par minut, kdyz jsem ji vylicil celou tu tragedii, slibila, ze se na celou zalezitost podiva a diky ji, vsechna potvrzeni a papiry, dosly do Brna vcas. A ja ji zde, i kdyz nemluvi cesky, za vsecky DEKUJI.
Jednu z veci Anynka moc chtela bylo to, aby kluci meli nejake vanoce a tak jsme tam parkrat zajeli a zaleteli a dali dohromady 3 krize, ktery muj asistent namaloval na bilo, vzali svicky, kytky, fotky a to vidite se mnou vse na te prvni fotce z meho vcerejsiho psani. Poslal jsem ji dnes kamaradovi, ktery mi pomaha s blogem a taky mu tady za vsecko dekuji. Dokonce jsme jim i hrali meho kamarada Les McCanna.
Ono se ale vlastne za tyhle veci ani podekovat neda. Jen vas nekdy moc dojme lidska dobrota. A tady je hodne hodnych lidi, kteri vam daji posledni kosili a tak si ani nedavam moc zasluhu za uspech meho vyjednavani: proste jsem mel kliku, ze jsem nasel spravne lidi, kteri spravne a ihned na moji zadost reagovali. A cely zivot - asi! Ja mezitim psal a psal a psal, aby se mi tam Anya nezblaznila a ona z pocatku psala i dvakrat denne. Ne takove essaye jako ja, ale psala. A byla to pro nas pro oba dva velka pomoc a taky therapie. U mne se ty prusvihy ale jeste nezastavily.
Po umrti maminky a po nekolika mesicich velmi zamotany do vsech zalezitosti, jsem mel v Plzni 96 leteho tatinka, ktery nechtel zit. Chtel aby ho uspali, chtel se zastrelit aby byl s mamou a zapomnel jsem, ze v dubnu 2005, meli s mamou 75. lete vyroci od svatby. 75 let spolu!!!! Takze tim to bylo pro mne horsi, kdykoliv jsem prijel, tak tam byli a dnes se tam skoro bojim, protoze tam nebudou. Tatinek se pomalu ztracel v hospici, ja chtel prijet, ale vsichni meli o mne strach, protoze si ho pamatuji jako prvotridniho pedanta, ucitele, ktery vyucil 6 generaci a kdyz mu bylo 90, sjelo se z cele republiky asi 400 lidi, mel tam rozhlas, TV a dokonce i pro nej jeho sbor, pro ktery psal a vedl, prisel zazpivat jeho oblibene pisnicky. Velka udalost! Ja v te dobe jezdil "domu" az 3x za rok, ale nase State Dept. mne vzdy donutili mit sebou bodyguard. A i ten prijel do Plzne a jako spravny US Marine sniper, nasel misto, kde byly oslavy a to mel jen par informaci ode mne. Like "longitude" a "latitude". Rodice ho milovali a ja se s nim stale stykam i tady v USA. Vratil se nazpet, ale vzal si trouba pres Internet slecnu z Ruska, ma s ni holcicku a uz se rozvadi. Jelikoz jsme se rusky naucit museli, mluvim s ni casto. A je to skoda nekolika zivotu, kde vse vypadalo z pocatku ruzove.
Proste a k veci: pres ty tezke mesice, jsme to "nejak" vydrzeli, ale na mne cekaly dalsi zkousky. Do Plzne mne moje sestra Marie zakazala prijet. Chtela, abych si tatinka pamatoval jako pedanta, ktery mne stare buzeroval, jako kdyz mi bylo 15 let. Jsem rad, ze jsem ji poslechl. Citlive Vanoce jsem ztravil s moji nevlastni dcerou (pul Svedka a pul Japonka), kterou jsem od malicka pres jeji pubertu atd. vychoval, takze mam dnes vetsi mnozstvi dcer. Naomi mne povazuje za jejiho vlastniho tatu a zachranila mi s vnouckem cele svatky. Prilozim pozdeji par fotek, ale je tam jedna, kdy jsem se snazil usmivat do kamery, kdyz mi volali, ze tatinek naposledy vydechnul par dni pred svatky~vlastne na Vanoce. V nasem rodinnem cernem humoru, jsme si rikali, ze se nam holt snazi zkazit svatky.
Muj vnuk Dax, kteremu je dnes uz 7 let, mne povazuje za vlastniho dedecka a mluvime spolu Japonsky. Moc mne dojal, kdyz za mnou prisel a rikal mi, abych nebyl smutny,ze mam jeho a on mne ma moooc rad. Vzal jsem ho na Stedry Vecer odpoledne do kina a videli jsme King Konga. Dax to moc prozil a nevedel, ze ma pod stromeckem celou King Kong hru, s figurkami atd. Vedel ale, ze se mi moc libila Naomi Watts a v te hre take byla jeji mala figurinka. Nemate potuchy, jak jsem se citil, kdyz on prijde za mnou, ma neco v ruce a rika: "Jiji (dedecku), nebud smutny. I love you! A mam tu neco pro Tebe." Kdyz tu malou rucicku otevrel, byla tam figurinka Naomi Watts a ja se dojetim skoro rozbrecel. Tolik krasne a bezpodminecne lasky.
Tak jsem to pres svatky celkem prozil, dokonce moje ex, Japonska princezna, byla moc prijemna (nakonec jsem ji ale vychoval betalnou dceru), ktera mne pri kazde prilezitosti zahrnuje laskou. Po navratu do prace a po svatcich, se mi v me kancelari zastrelil kamarad, kteremu prasklo v hlave kvuli rozvodu a natlaku od jeho pritelkyne. Bylo mu 54 a dost nam to vzalo casu to vsecko vycistit. Mne to dost zdevastovalo, ale mam asi zpozdene reakce, ktere mi nekolikrat zachranily, nebo pomohly, abych trebas ja mohl pomoct. Mark Cheek byl dalsi kluk, ktery se mnou delal. Byl z Anglie a bylo mu 44. Mel ale rakovinu (lymph?), ja ho poznal 5 let v remission, kdy byl docela normalni a najednou jako z kopce. Taky jsme ho denne navstevovali a po nekolika tydnech v bolestech zemrel. No a tentokrat to moje hlava uz nevydrzela. Jak jsme rikavali v Brne: "PRDLO MI V BEDNE" a ja se nervove zhroutil.
V nemocnici udelali diagnozu PTSD (Post Traumatic Stress Disorder) a jeste dodnes nejsem uplne venku z lesa. Chytil jsem totiz koncem sedesatejch v Lybii malarii a i kdyz mne dali v Londyne do poradku, mel jsem 2 reoccurrences a dodnes mne to jeste nekdy pronasleduje. Zimnice (psychosomaticka), hot flashes, poceni, tresavka atd. Ale lepsi se to. Doufam. Malarii nemam, protoze opet moje klika zapracovala a pri poslednim navratu nemoci, nase FDA schvalila novy lek Malaron a ten je prvni, co toho parazita fakt zabije. (2000)!!! Doktorka z Indie, ktera studovala a pracovala v UK, ihned poznala priznaky a tak jsem se konecne toho parazita, ktery celou tu dobu zil v mych jatrech, zbavil.
A problemy s tim spojene, jsou hlavne ztrata imunniho systemu, ktery si telo musi za cas znovu vybudovat. Uz jsem ale vydrzel leto, kdy jsem chodil do restaurace v lyzarske bunde (venku bylo 48 C, ale uvnitr kolem 18ti C.) A i kdyz tu ziji pres 35 let (v Nevade), poust miluji a horka mi vubec nevadila~tentokrat stale s bundou. A po kazdem vetsim stressu, zacnou napred ledove nohy, pak zimnice atd.
Takze prvni odpoved: No stress!
Z tohoto duvodu jsem si jeste netroufnul pres Atlantic, ztravit 11 hodin za letu do Frankfurtu. Primo z Las Vegas. Ale snad se to brzy zpravi (z-s?)a uz jsem zacal po 2 operacich Karpal Tunelu (30.9. leva a 7.12. prava) dokonce i hrat na basu, mohu si zapnout knoflicky u kosile a uz i dokonce opet litam.
Muj neurolog jen rika: Pomalu, pomalu~nejsi uz zadny mladik! A i kdyz se hojim fantasticky (mam obe kolena umela a chodim normalne~prave bylo delano pred 3mi roky), vezme to vsecko trosku dyl, nez kdyz mi bylo 30. Takze je potreba trpelivost.
No a to je tak celkem a povrchne (bez detailu) popis meho posledniho roku. Moje prace mne taky zachranila. Musim resit dost drahe problemy a to chce klid. Muj posledni projekt, je obrovska krizovatka (rikaji ji: Milanova Spaghetti Bowl), ktera ma budget $350 mil. Az to dostavime, provoz vsemi smery, bude mit ulehceni o 60,000 aut denne (v kazdem smeru.) A pro ty, kdo to nevi: v roce 1990, Las Vegas melo kolem 456,000 obyvatel. Dnes jsme uz dosahli 2 milionu. A stale se stavi a stavi. Stehuje se sem 7,000 lidi mesicne za praci a obycejne 5,000 zustane!
Ja jsem rad, ze se o moje zazitky mohu delit; moc mi dusevne pomaha, kdyz to napisi. Dekuji vsem za cteni a pokusim se najit par fotek na dokumentaci. Definitivne moji nevlastni/vlastni dcerusku Naomi a pak jejiho syna, ktery pro mne udelal Vanoce 2005. Doufam, ze jsem Vas moc neunavil, ale aby to delalo smysl, musel jsem napsat o vsem.
Milan++++
Saturday, February 03, 2007
Pokracovani...
Slibil jsem vcera mym ctenarum, ze budu pokracovat v psani o tragedii, kde ztratili zivot tri mladi kluci z Brna; nesmyslnou a zbytecnou tragedii, na ktere melo zasluhu spatne oznaceni prechodu ze 4 "travel lanes" v kazdem smeru a fantasticky udrzovano NDoT (Nevada Department od Transportation) , do dvou "travel lanes", velmi nedbale oznacene, kde redukce rychlosti mela byt min. na 45 mph (a ne 65!) a potom podrobnejjsi oznaceni odbocky, kde Nye County nemela vubec zadne varovani.
Moc jsem dnes premyslel o pokracovani problemu a tezkosti s konzulatem a take mistni byrokracii (Petr a Lukas zemreli v Nye County a Pavel v Clark County). Nemate potuchy, kolik casu jsem ztravil na telefonu, kdy nejhorsi a nejvetsi blbost, kterou jsem zazil, byla zadost Clark County coronera, ktery odmitl vydat telo Pavla (10 dni v UMC), dokud nedostane nazpet report na toxicology. Mel jsem s nim silenou scenu, skoro jsem se dostal do prusvihu, protoze on je fungl novy a i kdyz to co delal byl nesmysl (Pavel neridil), jeho politicke konexe byly lepsi nez moje a tak mi rekli: "Milane, back off! Ty, Ty, Ty!" Ja jsem na to ale nezapomnel a moje doba prijde a on pozna jakou pamet mame my emigranti, kteri se musi patlat s byrokratickymi blby jako je pan Murphy, Clark County Coroner. Idiot!
Napadlo mi dnes, protoze jsem potreboval trochu pohov~ze otisknu nekolik dopisu z nasi korespondence s Anyou Sedlakovou, ktera mi mozna zachranila zivot (i kdyz ona tvrdi totez o mne.) Nasleduje prvni dopis od maminky ridice - cili od ni, dnes me adoptovane dcery.
PRVNI DOPIS OD MOJI FUNGL NOVE DCERY
Vazeny pane Rezabku, neznam Vas, ani Vy me nicmene Vam chci jmenem vsech uprimne podekovat za vsechno, co jste pro nas udelal v souvislosti s tragedii nasich synů na uzemi USA a hlavne v nemocnici v souvislosti se zranenim Pavlika. Myslim, ze jste na sebe prevzal starosti potazmo i povinnosti prislusici konzulatu v USA i v CR. Bohuzel pristup nasich uradů je stale ve vyvoji a nejvice si toto uvedomime prave v takto vypjatych chvilich. O to vic je jakykoli projev lidskosti a nezistne pomoci vzacny. Asi Vam nebudeme moci nikdy dostatecne vratit Vaši podporu. Nevim zda se nekdy objektivne dozvime priciny nehody a miru zavineni nasich kluků, ale pokud by Vas to neobtezovalo, podejte nam prosim informace paklize se neco dozvite. Zadnou zpravu jsme nenasli ani v novinach, ackoli jsme se snazili prostrednictvim internetu projit vsechny deniky vydane v okoli Las Vegas. Ještě jednou srdecne diky za Petra, Lukase a hlavne Pavlika, u ktereho jste travil nejvice casu v poslednich dnech jeho zivota.
Anna Sedláková
Marie Zilkova
Marie Muhlova
PS: neznam Vase vazby v CR, ale kdykoli Vas radi uvidime
Dalsi je korespondence s konzulatem:
----- Original Message -----
From: LosAngeles@Embassy.mzv.cz
To: anna1387@volny.cz
Sent: Wednesday, October 19, 2005 8:56 PM
Subject: Odp: Nehoda, která se nestává denně ani v USA...
Vážená paní Sedláková,
zřejmě se vzájemná korespondence míjela a věci již byly vyřešeny s naší nemalou pomocí, jak to nejlépe šlo.
Dovolte tedy, abych Vám a touto cestou i pani Muhlove a matce Lukase Kupky a Vasim rodinam vyjádřila upřímnou soustrast nad tak tragickým odchodem Vašich synů. Věřte, že se zde setkáváme s řadou obdobných neštěstí, ale toto nás všechny na našem úřadě zasáhlo velmi hluboce.
Těžko se dá slovy vyjádřit útěcha, obě s kolegyní Danielou Vyžvaldovou jsme matkami stejně starých dětí, jako byli Vaši synové, o to více s Vámi soucítíme. Navíc jsem z Brna a spousta mých dobrých přátel zná paní Muhlovou, takže její neštěstí bylo a je sdíleno.
Velmi dobře chápu, že se nyní nacházíte ve velmi těžkém životním období a Vaše reakce jsou tímto ovlivněny. Proto na Váš dopis, který je k práci našeho úřadu nespravedlivý, odpovím později, na to teď není vhodná chvíle, nyní respektuji Váš stav.
Vážená paní Sedláková, prosím o vyřízení naší soustrasti všem rodinám. Děkuji.
Gita Fuchsová, generální konzulka
ODPOVED OD ANYNKY:
Consulate General of the Czech Republic 10990 Wilshire Blvd., Suite 1100 Los Angeles, CA 90024 tel.: (310) 473-0889 fax: (310) 473-9813 e-mail: mailto:losangeles@embassy.mzv.czweb:
Vážená paní konzulko,
v prvé řadě se omlouvám, že píši já, ale paní Muhlová nemá stabilní přístup k počítači, takže píši jejím jménem. Dnes mě informovala, že ani nadále nemá žádné informace o převozu Pavlíka do ČR a že jí nikdo nekontaktoval ani telefonicky. Věřte, že to co přožívá a my s ní není jednoduché. Věřím, že na území států nedochází k podobným nehodám českých občanů tak často, aby jim nemohla být věnována ze strany Vašeho úřadu patřičně citlivá, možná i zvýšená pozornost.Tři matky přišly o své syny, kteří měli život před sebou a nehoda se jim nepřihodila na území nikoho, ale statů, které se pyšní tím, že nic není problém a evropské byrokracii se vysmívají. Kluci zemřeli spolu a není snad nepochopitelné,že chceme, aby se s námi i společně rozloučili. Lukáš i Petr byli dopraveni do Brna včera a přestože i to pro Vás může být nepochopitelné, musela jsem svého syna ještě vidět a pohladit. Bohužel více než čtrnáctidenní průtahy z přepravou udělaly své a naší bolesti rozhodně nepomohly...! Doufáme, že toto nebude i případ Pavlíka. Prosíme tedy o sdělení, jak pokročilo vyřizování pro zajištění jeho přepravy. Omlouvám se, jestli se Vás můj e-mail nějak dotkl, ale už si nevíme rady a pokud nebudeme informování (alespoň pí. Muhlová), zkusíme se obrátit o pomoc na MZV v ČR. S pozdravem A. Sedláková i za ostatní nešťasné matky.
A TED ZASE PISI JA
Po vsech formalitach, ktere popisi zitra, bych chtel jen priznat s litosti, ze jsem vsechnu moji "sent mail" z te doby, nedal do "file" o havarii a tak je nemam. Ovsem se rozepisi, ale je na zlepseni nalady, po precteni toho, co jsem vsichni prodelali - posledni dopis od me adoptovane dcerusky, ktera nedavno provdala dceru a bude babickou. Jen na zvednuti nalady, jak Anya pise po roce a pul:
DOPIS OD ME NOVE DCERUSKY (nedavna)
Ahoj kouzelný Daddye – je to tak lepší? Kouzelný dědeček přece vůbec neznamená starý. Prostě se vrať k českým pohádkám. Kouzelný znamená ze může všechno a dědeček znamená, že se jedná o hodného člověka, protože dědečci jsou vždycky hodní, u tátů, strýců, sourozenců a tak to někdy neplatí. Dovedeš si představit, že požádám o pomoc kouzelného bratra? Pitomost. Jsem ráda, že jsi pořád „opravitelný“ a že Tě uvidím v plném provozu. Protože Ty slepý, já hluchá, Ty chromý, já jednoruká, Ty chytrý, já blbá, no to bychom si pokecali…!!! Ještě že ta sestřička se teď tak drží. Alespoň se mě zdá, že se trošku vylepšila a Ty svoje problémy bere jako samozřejmou součást života. Tak jí hodně volej a sem tam jí vysvětli, že má šikovného kluka a v zimě může používat moji vanu! Jo a co se týká masturbace, tak to je odborný výraz, který se na Kozí horce nepoužívá. Tady se tomu říká jinak. Ale pokud je s ní spojena Tvoje artritida, je pořád lepší mít artritidu než si neužít a potom ještě skončit ve špitále s prostatou!!! Maťa má rád zvířata, s těma ptákama je to místní rčení, protože jim závidíme, že bydlí v lese, kde je klid. Tak nás měšťáky utěšují tím, že tady smrdí les a ptáci řvou. Dneska večer jedeme kousek dál na narozeniny jedné kamarádky. Ani se mě nechce, raději bych zůstala doma s holčičkou. Je zlatá. Milánku, posílám pusku na dnes a zítra, protože nevím dne ani hodiny, kdy tady nepojede NET. Včera jsem Ti dopsala poštu a vzápětí Maťa chtěl poslat nějaké úhrady faktur a už se tam nedostal. Čauky Anya
Stoji moc za zminku cely ton dopisu
Poslal jsem jeste jeden dopis, ale na osledni chvili jsem se rozhodl, ze pockam na povoleni od dcery~je to hodne osobni. A taky nechapu, proc to zacalo podtrhavat.
Pokracovani priste.
Milan
Friday, February 02, 2007
Tezke dny nasleduji
Abych se poctive priznal, dnesni den byl v praci dost tvrdy a jelikoz je konec tydne, v patek se to vzdycky nahrne. Krom toho je uplnek, na ktery verim cely zivot a dnes jsem se patricne citil "pod vlivem mesice"cely den. Co ale kompletne zmenilo moje unavene rozhodnuti nechat to na sobotu, az se poradne vyspim (je stale tvrde i dnes o tom psat a tak moje noc vcera nebyla moc osvezujici) ; co zmenilo moje rozhodnuti, byl komentar od anonymniho ctenare, ktery mne dojal a jestli ctete tento blog, prectete si komentar: "Prosim Te, pis dal!", coz moc casto neslysim. Zkusim prekonat svoji fyzickou unavu (nejsem taky uz zadnej mladik a moje adoptovana dcera mi nerika, ze jsem stary, ale "zraly" a ja ji mam za to moc rad) a napisi kolik se mi podari s cistou hlavou napsat a az nebudu moci, Sokola volat nemuzu, tady nejsou. Misto nich tu mame Mormony! 
Jeste chci podotknout, ze kdyz bych se nahodou opakoval, nezlobte se. Mozek je prefachcenej!
Dalsi dny byly jako hrozny sen. Nejenom, ze jsem musel fyzicky s Darrenem (serzant z NHP) jet na misto bouraku, ale priletela totalne neschopna konzulka z Los Angeles, se kterou jsem se neshodnul od prvni minuty, kdyz jsem rekl, ze Havel byl zradce a prodal Cechy KGB, ale politiku sem plest nebudu. Jelikoz tu ale byla velmi schopna slecna ze San Franciska, z te organizace, ktera zarizovala jejich turne po USA, par veci mi to ulehcilo.
Dozvedel jsem se, za maminka Pavla s dcerou prileti za par dni a tak jsem denne, kdyz jsem mohl, navstevoval Pavla, drzel ho za ruku, mluvil na nej cesky a doufal, ze alespon neco slysi. Museli ho umele udrzovat v koma kvuli tomu oteklemu mozku, ale lekar mi nekolikrat rekl, ze on nemuze reagovat, ale ze mne slysi. Tak jsem u nej sedel, vykladal fory a doufal, ze se Pan Buh smiluje a necha ho nazivu.
Maminka Marie a sestra Petra, priletely se strasnou objizdkou, pres Milan a Memphis (doufam, ze si to pamatuji spravne. Jen vim, ze cestovaly asi 3 dny). Vyzvedli jsme je na letisti s Allyson (slecna) a s tou babou z konzulatu a ja je zavezl do UMC. Zapomnel jsem se zminit, ze hned druhy den po bouraku, mi volala dcera Vaska Skaly, meho nejlepsiho kamarada z mladi (od malicka) a pozdeji bubenika s orchestrem Gustava Broma, kde jsme spolu hrali skoro 10 let po cele Evrope, vcetne CCCP. (To Evropa nebyla!!!) Vaskova dcera zije s manzelem lekarem v USA a tak jsem se dozvedel trochu vic o co slo, protoze jeji matka je sefova Pavlovy maminky v nemocnici v Brne v ICU (Intensive Care Unit). Kdyz Maruska videla syna se vsemi temi hadicemi z ust na respiratoru, vedela hned, ze to je konec a o jeji reakci psat nebudu. Akorat musim rict, ze ona a i sestra Pavla, Petra, byly moc statecne. A Pavel vydechl naposledy druhy den brzy rano (podle mych informaci~bylo toho hodne na ztraveni, takze se omlouvam za nejake nepresnosti). Ja osobne verim, ze na maminku a sestru cekal!!!!
Pamatuji si, ze priletely 9.10. vecer, po navsteve v nemocnici je konzulat ubytoval ve specialnim dome pro podobne pripady a druhy den jsem se dozvedel o Pavlove smrti. Maruska s Petrou chtely videt misto, kde se ten bourak stal a tak po zavolani na NHP, serzant Darren a betalnej kluk s tremi malymi syny (tezko drzel slzy), jsme se rozjeli do Pahrumpu.
Bourak se stal za okolnosti, ktere jen par lidi, kteri rozumi stavbam silnic a pak vysetruji bouraky (ja jsem byl 2 roky traffic engineer pro Clark County, coz je Las Vegas a musel jsem od toho odejit, hlavne kvuli tomu, ze jsem vysetroval s policii hlavne fatality. A videt ve 3 v noci 3 mlada devcata, omotana kolem telefonniho sloupu, s casti tel po cele silnici~mel jsem toho proste dost a pozadal jsem o prelozeni.) Nazpet k tomu bouraku: (a hlavni duvod me rekonstrukce, byly 2-3 e-maily denne od maminky ridice, ktera premyslela vazne o sebevrazde, protoze nejenom, ze ztratila neco, co mela nejradeji a co znamenalo cely jeji zivot, ale take skoro samozrejma prvni reakce druhych maminek, ktere automaticky vinily Petra, ktery ridil a dodnes maji mozna stale podobne myslenky)~uz vidim, ze pisi blbe. Proste kvuli klukum, ztratam jejich zivotu a nasledujici komunikace s Anyou, jsem ji slibil, ze ji dokazi, ze to Petrova vina NEBYLA. A dokazal jsem to zatim natolik, ze soudime Nye County, kde byly hranice s nasi, Clark County a kvuli cemu se ten bourak stal.
Zaletel jsem si tam nekolikrat s nasi helikopterou, vyfotil, prosel, zmeril, posedel a premyslel a v duchu si predstavoval, jak se to stalo. Silnice "State Route 160" patri Nevade a ma 2 siroke linky v kazdem smeru, rozdelene asi 50 m travnikem a vse je velmi dobre oznaceno. Kdyz jsem videl, jak "dobre" Nye County oznacila prechod ze 4 rozdelenych linek do 2, velmi spatne oznacenych, zmatene pomalovana silnice, kde se spojuje ta velka s tou uzkou a jen pro Vas ctenare: snazte si predstavit, ze jedete po betalne dalnici s travnikem uprostred, kde protismer je skoro 80 m daleko a rychlost je 75 mph (cca 123 km/hod), pak najednou zmatek ruznych znacek, "drzte se vpravo", "zpomalte" a pak znacka na pomalejsi rychlost 65 mph (asi 105 km/hod) a najednou se silnice zuzi rychle na 2 linky (jedna dopredu a druha proti, zadny trvnik, jen namalovana zluta cara!) a to vse musi ridic zvladnout ve 100 km rychlosti, behem (drzte se!) 50ti metru!!!!!!!!!!!! Kdyzbych ja takovou silnici navrhnul a postavil, tak jsem uz byl 10 let ve vezeni. I Darren rekl, ze to je zmatena krizovatka, i kdyz to bylo jen T, kde se dalo odbocit do leva (pouze!). Ten idiot, ktery to schvalil se bude skvarit v pekle.
Kluci jeli podle predpisu, zustali v jejich lince, nevideli bilou a spinavou caru, ze se maji vyhnout tomu T a tam, kde byla ta odbocka, stal maly nakladacek a cekal az bude mezera v protismeru, ze pojede doleva. Ociti svedci svedci a budou svedcit u soudu, ze kluci vubec nebrzdili, protoze jim nedoslo, ze maji v te rychlosti udelat asi za pul vteriny rozhodnuti a jet podle te cary doprava aby se mohli vyhnout. Totalni cvokarna a kriminalni zanedbatelnost, protoze ta krizovatka ma dlouhou historii bouraku. Kdyz jsme to s pravnikem odhadli, tak ridic byl popleten, rychlost byla vysoka (predepsana) a tak vinime Nye County za spatne oznacenou nebezpecnou krizovatku 70-80% a to, ze to Petrovi, nebo komukoliv kdo ridil tak rychle nedoslo: 30-20%. NHP to taky napsali v jejich reportu: Nikdo nic nepil, pricina bouraku neznama! (?????????)
Tak jsme to cele s maminkou Marii a s Petrou prosli a ony chtely videt to auto! My se na sebe s Darrenem podivali a rekli, "Well, ok...." A to je ten obrazek, s kterym jsem zacal. Zkusim pretahnou s pomoci kamarada jeste par fotek. Po nejakem case u rozbiteho auta, jsme jeli do pohrebniho ustavu, kde meli oba mrtve kluky. Pavla prevezli s helikopterou do Las Vegas, kde zemrel, coz pozdeji silene zkomplikovalo situaci s posilanim tel, protoze Petr s Lukasem zemreli v Nye County a Pavel v Clark. Jeste jsem se zapomnel zminit, ze konzulka, po Pavlove smrti, odletela nazpet do L.A. A nechala tu Marusku s Petrou, ktera nastesti mluvi dobre anglicky, abych se o ne postaral~ ne ze by se mne ptala! A ja bych to byl stejne udelal, ale to je zastupkyne Ceske Republiky, na dovolene v USA. (Asi Havlova pribuzna!)
Po navratu z mista bouracky do Las Vegas, Maruska s Petrou sly "spat" a ja jsem je druhy den rano v 4:30 vyzvednul a zavezl na letiste. Do smrti nezpomenu na louceni a mavani az do posledniho momentu, kdy se ztratily v zastupu dalsich cestujicich.
A timto budu pro dnesek koncit, protoze uz asi nedelam moc smyslu. Na zakonceni je to, ze Pavel Muehl (my tu nemame umlaut) se narodil 29.3.1984 a naposledy vydechnul 10.10.2005, brzy rano. Petr Sedlak, ktery ridil a za nic nemohl, se narodil 18.1.1985 spolu s Lukasem Kupkou, narozenym 2.9.1984, oba zemreli hroznou a tragickou smrti 1.10.2005, brzy odpoledne.
Timto to ale nezkoncilo. Nechci se moc rozepisovat o moji osobni korespondenci s Anyou, kterou jsem se snazil presvedcit a doufam, ze jsem ji alespon trochu ujistil: Petr za to nemohl. Co nasledovalo pote, byl hrozny sen. Konzulat nevedel, kde sehnat potvrzeni o umrti, komplikace z toho, ze Pavel nezemrel ve stejne county, ale o tom zase zitra. Kluci se naposledy sesli dohromady v Brne, kde meli pohreb a i se nam podarilo znicit americkou byrokracii a tak byli vsichni nakonec pohromade. Ja mel ovsem moc velkou pomoc od citovych a chapavych Amiku, ze vsech urednich mist a chtel bych jim timto, i kdyz to nebudou cist, podekovat. Rovnez tak NHP, Allyson, nemocnice atd. Konzulat byla neschopna ostuda, protoze nemeli potuchy co delat. O tom ale az zitra. Uz mi to nemysli, ale pise se mi trochu lip, protoze jsem moc utahany na nejake vetsi city.
A strasne moc mi to vse pomohlo s tim, ze jsem byl zamestnan a maminka nebyla chvilku na prvnim miste a potom take s tim, ze tata ji chtel nasledovat, dozil se 97 let, ale umrit se mu nepodarilo az do Vanoc. O tom ale zitra.
Milan++++
Jeste chci podotknout, ze kdyz bych se nahodou opakoval, nezlobte se. Mozek je prefachcenej!
Dalsi dny byly jako hrozny sen. Nejenom, ze jsem musel fyzicky s Darrenem (serzant z NHP) jet na misto bouraku, ale priletela totalne neschopna konzulka z Los Angeles, se kterou jsem se neshodnul od prvni minuty, kdyz jsem rekl, ze Havel byl zradce a prodal Cechy KGB, ale politiku sem plest nebudu. Jelikoz tu ale byla velmi schopna slecna ze San Franciska, z te organizace, ktera zarizovala jejich turne po USA, par veci mi to ulehcilo.
Dozvedel jsem se, za maminka Pavla s dcerou prileti za par dni a tak jsem denne, kdyz jsem mohl, navstevoval Pavla, drzel ho za ruku, mluvil na nej cesky a doufal, ze alespon neco slysi. Museli ho umele udrzovat v koma kvuli tomu oteklemu mozku, ale lekar mi nekolikrat rekl, ze on nemuze reagovat, ale ze mne slysi. Tak jsem u nej sedel, vykladal fory a doufal, ze se Pan Buh smiluje a necha ho nazivu.
Maminka Marie a sestra Petra, priletely se strasnou objizdkou, pres Milan a Memphis (doufam, ze si to pamatuji spravne. Jen vim, ze cestovaly asi 3 dny). Vyzvedli jsme je na letisti s Allyson (slecna) a s tou babou z konzulatu a ja je zavezl do UMC. Zapomnel jsem se zminit, ze hned druhy den po bouraku, mi volala dcera Vaska Skaly, meho nejlepsiho kamarada z mladi (od malicka) a pozdeji bubenika s orchestrem Gustava Broma, kde jsme spolu hrali skoro 10 let po cele Evrope, vcetne CCCP. (To Evropa nebyla!!!) Vaskova dcera zije s manzelem lekarem v USA a tak jsem se dozvedel trochu vic o co slo, protoze jeji matka je sefova Pavlovy maminky v nemocnici v Brne v ICU (Intensive Care Unit). Kdyz Maruska videla syna se vsemi temi hadicemi z ust na respiratoru, vedela hned, ze to je konec a o jeji reakci psat nebudu. Akorat musim rict, ze ona a i sestra Pavla, Petra, byly moc statecne. A Pavel vydechl naposledy druhy den brzy rano (podle mych informaci~bylo toho hodne na ztraveni, takze se omlouvam za nejake nepresnosti). Ja osobne verim, ze na maminku a sestru cekal!!!!
Pamatuji si, ze priletely 9.10. vecer, po navsteve v nemocnici je konzulat ubytoval ve specialnim dome pro podobne pripady a druhy den jsem se dozvedel o Pavlove smrti. Maruska s Petrou chtely videt misto, kde se ten bourak stal a tak po zavolani na NHP, serzant Darren a betalnej kluk s tremi malymi syny (tezko drzel slzy), jsme se rozjeli do Pahrumpu.
Bourak se stal za okolnosti, ktere jen par lidi, kteri rozumi stavbam silnic a pak vysetruji bouraky (ja jsem byl 2 roky traffic engineer pro Clark County, coz je Las Vegas a musel jsem od toho odejit, hlavne kvuli tomu, ze jsem vysetroval s policii hlavne fatality. A videt ve 3 v noci 3 mlada devcata, omotana kolem telefonniho sloupu, s casti tel po cele silnici~mel jsem toho proste dost a pozadal jsem o prelozeni.) Nazpet k tomu bouraku: (a hlavni duvod me rekonstrukce, byly 2-3 e-maily denne od maminky ridice, ktera premyslela vazne o sebevrazde, protoze nejenom, ze ztratila neco, co mela nejradeji a co znamenalo cely jeji zivot, ale take skoro samozrejma prvni reakce druhych maminek, ktere automaticky vinily Petra, ktery ridil a dodnes maji mozna stale podobne myslenky)~uz vidim, ze pisi blbe. Proste kvuli klukum, ztratam jejich zivotu a nasledujici komunikace s Anyou, jsem ji slibil, ze ji dokazi, ze to Petrova vina NEBYLA. A dokazal jsem to zatim natolik, ze soudime Nye County, kde byly hranice s nasi, Clark County a kvuli cemu se ten bourak stal.
Zaletel jsem si tam nekolikrat s nasi helikopterou, vyfotil, prosel, zmeril, posedel a premyslel a v duchu si predstavoval, jak se to stalo. Silnice "State Route 160" patri Nevade a ma 2 siroke linky v kazdem smeru, rozdelene asi 50 m travnikem a vse je velmi dobre oznaceno. Kdyz jsem videl, jak "dobre" Nye County oznacila prechod ze 4 rozdelenych linek do 2, velmi spatne oznacenych, zmatene pomalovana silnice, kde se spojuje ta velka s tou uzkou a jen pro Vas ctenare: snazte si predstavit, ze jedete po betalne dalnici s travnikem uprostred, kde protismer je skoro 80 m daleko a rychlost je 75 mph (cca 123 km/hod), pak najednou zmatek ruznych znacek, "drzte se vpravo", "zpomalte" a pak znacka na pomalejsi rychlost 65 mph (asi 105 km/hod) a najednou se silnice zuzi rychle na 2 linky (jedna dopredu a druha proti, zadny trvnik, jen namalovana zluta cara!) a to vse musi ridic zvladnout ve 100 km rychlosti, behem (drzte se!) 50ti metru!!!!!!!!!!!! Kdyzbych ja takovou silnici navrhnul a postavil, tak jsem uz byl 10 let ve vezeni. I Darren rekl, ze to je zmatena krizovatka, i kdyz to bylo jen T, kde se dalo odbocit do leva (pouze!). Ten idiot, ktery to schvalil se bude skvarit v pekle.
Kluci jeli podle predpisu, zustali v jejich lince, nevideli bilou a spinavou caru, ze se maji vyhnout tomu T a tam, kde byla ta odbocka, stal maly nakladacek a cekal az bude mezera v protismeru, ze pojede doleva. Ociti svedci svedci a budou svedcit u soudu, ze kluci vubec nebrzdili, protoze jim nedoslo, ze maji v te rychlosti udelat asi za pul vteriny rozhodnuti a jet podle te cary doprava aby se mohli vyhnout. Totalni cvokarna a kriminalni zanedbatelnost, protoze ta krizovatka ma dlouhou historii bouraku. Kdyz jsme to s pravnikem odhadli, tak ridic byl popleten, rychlost byla vysoka (predepsana) a tak vinime Nye County za spatne oznacenou nebezpecnou krizovatku 70-80% a to, ze to Petrovi, nebo komukoliv kdo ridil tak rychle nedoslo: 30-20%. NHP to taky napsali v jejich reportu: Nikdo nic nepil, pricina bouraku neznama! (?????????)
Tak jsme to cele s maminkou Marii a s Petrou prosli a ony chtely videt to auto! My se na sebe s Darrenem podivali a rekli, "Well, ok...." A to je ten obrazek, s kterym jsem zacal. Zkusim pretahnou s pomoci kamarada jeste par fotek. Po nejakem case u rozbiteho auta, jsme jeli do pohrebniho ustavu, kde meli oba mrtve kluky. Pavla prevezli s helikopterou do Las Vegas, kde zemrel, coz pozdeji silene zkomplikovalo situaci s posilanim tel, protoze Petr s Lukasem zemreli v Nye County a Pavel v Clark. Jeste jsem se zapomnel zminit, ze konzulka, po Pavlove smrti, odletela nazpet do L.A. A nechala tu Marusku s Petrou, ktera nastesti mluvi dobre anglicky, abych se o ne postaral~ ne ze by se mne ptala! A ja bych to byl stejne udelal, ale to je zastupkyne Ceske Republiky, na dovolene v USA. (Asi Havlova pribuzna!)
Po navratu z mista bouracky do Las Vegas, Maruska s Petrou sly "spat" a ja jsem je druhy den rano v 4:30 vyzvednul a zavezl na letiste. Do smrti nezpomenu na louceni a mavani az do posledniho momentu, kdy se ztratily v zastupu dalsich cestujicich.
A timto budu pro dnesek koncit, protoze uz asi nedelam moc smyslu. Na zakonceni je to, ze Pavel Muehl (my tu nemame umlaut) se narodil 29.3.1984 a naposledy vydechnul 10.10.2005, brzy rano. Petr Sedlak, ktery ridil a za nic nemohl, se narodil 18.1.1985 spolu s Lukasem Kupkou, narozenym 2.9.1984, oba zemreli hroznou a tragickou smrti 1.10.2005, brzy odpoledne.
Timto to ale nezkoncilo. Nechci se moc rozepisovat o moji osobni korespondenci s Anyou, kterou jsem se snazil presvedcit a doufam, ze jsem ji alespon trochu ujistil: Petr za to nemohl. Co nasledovalo pote, byl hrozny sen. Konzulat nevedel, kde sehnat potvrzeni o umrti, komplikace z toho, ze Pavel nezemrel ve stejne county, ale o tom zase zitra. Kluci se naposledy sesli dohromady v Brne, kde meli pohreb a i se nam podarilo znicit americkou byrokracii a tak byli vsichni nakonec pohromade. Ja mel ovsem moc velkou pomoc od citovych a chapavych Amiku, ze vsech urednich mist a chtel bych jim timto, i kdyz to nebudou cist, podekovat. Rovnez tak NHP, Allyson, nemocnice atd. Konzulat byla neschopna ostuda, protoze nemeli potuchy co delat. O tom ale az zitra. Uz mi to nemysli, ale pise se mi trochu lip, protoze jsem moc utahany na nejake vetsi city.
A strasne moc mi to vse pomohlo s tim, ze jsem byl zamestnan a maminka nebyla chvilku na prvnim miste a potom take s tim, ze tata ji chtel nasledovat, dozil se 97 let, ale umrit se mu nepodarilo az do Vanoc. O tom ale zitra.
Milan++++
Thursday, February 01, 2007
Tragedie roku 2005
Rok 2005 pro mne byl asi tim nejhorsim rokem meho celeho zivota. Nejen, ze jsem ztratil svoji maminku, ktera usnula v cervenci, po uspesne operaci kycle. Bylo ji ale 93 let a mela srdicko slabsi a to tu operaci neprezilo. Jeji smrt pro mne byla ztrata, kterou dodnes nemuzu popsat, protoze jsem si neuvedomil, jak jsme si byli blizci.Byl jsem v Plzni par dni po jejim urazu a ani se radeji nebudu rozepisovat o tom, jak ztratila rovnovahu a spadla na podlahu, kde mela byt stolicka, ale byla snizena. Moje sestra Maruska a ja jsme se dlouho vinili, ze kdyz by nebylo toho telefonatu, ze by tu dnes jeste byla. Po operaci vypadala tak dobre, ze jsem za tyden odletel nazpet do Las Vegas, ale radost dlouho netrvala. Byl to jen telefonat: "Tak uz nemame maminku!", od me sestry. A od te chvile slo vsecko zvrsku.
Ja ovsem ale dnes chci napsat o tragedii, ktera mi asi zachranila zivot a mozna take dalsi zivot v Brne. Jen na zacatek meho povidani jen to, ze jsem se koncem zari skoro zblaznil. Nemohl jsem mluvit, bez toho, abych se nerozbrecel atd.
Bylo to v pondeli 3. rijna, kdy mi vola serzant z NHP (Nevada Highway Patrol) a prosi mne, jestli bych nemohl prijit ihned do UMC (University Medical Center) , kde je v koma kluk z Brna po hrozne havarce, ktera se stala 1. rijna, v sobotu, asi 60 mil od Las Vegas na okraji mesta Pahrump. Nevedel jsem celou historii, ale hned jsem byl na ceste do nemocnice, kde v ICU (Intensive Care Unit) , lezel v koma Pavel Muehl, ktery jediny prezil tu bouracku, ktera je
na te fotce. Jeho dva kamaradi, kteri vsichni cestovali po cele Americe, Petr a Lukas, byli mrtvi na miste. V nemocnici mi pritel doktor rekl, ze Pavel ma pohmozdeny a otekly mozek a ze to asi taky neprezije. Byla tam ovsem take slecna z organizace, kteri jejich cestu sponzorovali a tak jsem se dozvedel, ze Pavlova maminka a sestra se snazi sehnat letenku a priletet.
Nez se dam do podrobnosti, musim si udelat chvilku prestavku, protoze se to na me jen tim psanim vse nahrnulo, jako kdyz by to bylo vcera. Jen Vam dnes povim, ze Pavel zil 9 dni, maminka se sestrou priletely, videli ho a on, jako kdyz by na ne cekal, druhy den odesel za svymi kamarady. Ja jsem jeho maminku a sestru vyzvednul na letisti a ztravil tech par dni s nimi, az jsem je znovu zavezl brzy rano ve stredu na letiste k odletu.
Nezlobte se, ze budu pokracovat az zitra, protoze cela ta tragedie se od zacatku vyvijela tak, ze se muj cely zivot najednou uplne zmenil, protoze jsem se dostal do denni korespondence s maminkou ridice Petra Sedlaka, ktera byla na konci zivota a tak nejak jsme si navzajem pomohli, ze ja se citove ponoril do vysetrovani a popisovani cele te havarky, kde Petr nemel 100% vinu, jak druhe maminky uvazovaly a Anya Sedlakova, maminka Petra, je nejenom dnes nazivu, ale stala se moji adoptovanou dcerou a dobrou kamaradkou me vlastni dcery Ivy, ktera zije v Brne.
A to bude pro dnesek vic, nez jsem chtel napsat. Pokracovani bude zitra a nemate potuchy, kolik veci se behem tech par mesicu 2005, stalo.
Zatim pro dnesek,
Milan
Subscribe to:
Posts (Atom)
