Jen bych chtel poprosit o trpelivost, ale uz mam skoro dohromady nekolik daslich srandovnich situaci na podiu, pred 800+ lidmi (lidma) a i kdyz to nebude asi nikdy chronologicke, pokusim se vas vsecky kdo mate zajem, seznamit s zivotem muzikantu, zivotem za podiem,cestovanim, litanim po svete atd.
Nektere zazitky jsou bizarni a neuveritelne, ale mam na vsecko i dnes jeste svedky. Budu zitra pokracovat s "PRIBEHEM SPLOSTENEHO LESNIHO ROHU", na ktery jsem po mem solu spadl, protoze jsem pri hrani stal a ztratil jsem rovnovahu, kdyz jsem si chtel nazpet sednout. Vedle mne sedela divcina, ktera hrala na French horn (lesni roh) a hned dal vedle ni, 6 trombonaku v rade. 4 normalni bones a 2 bass trombones. Ja ztratil rovnovahu, kdyz jsem si sedal na moji vysokou zidli, spadnul z ni a na jeji lesni roh (totalled), ale nejkrasnejsi bylo, ze ona spadla na trombonaka, on na druheho atd. a tak to dopadlo jako domino. 8 lidi na zemi a ja si myslel, ze tim konci moje hudebni kariera. A sheeple mysleli, ze to bylo casti naseho show. (Yeah, sure! Leave it in! $3,000 per horn!) Lidi se ale asi 5 min. smali, protoze to domino muselo vypadat legracne.
Ten zpevak ale za mnou po show cekal a mel starost, jestli jsem ok., protoze znal situaci s mym kolenem a myslel si, ze se mi podlomilo. Tak jsem se mu to rozmlouvat nesnazil, na "emericana" mne prekvapil a hned druhy den koupil Marni (horny hornystka) za $3,000 fungl novy Franch Horn, no questions asked. Fraja! A sral na nastroj, mel starost o moje koleno!
Dodnes, kdyz spolu mluvime (s kluky, nebo s Marni), tak se moc nachechtame.
Dobrou noc pro vsechny za louzi a zitra na ctenou!
Milan++++
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
3 comments:
No to musel být pohled na dominový efekt - jak v grotesce. S muzikou je legrace a pádů při hraní jsem zažil několik.
Jako študák jsem si přivydělával hraním v různých kapelách. Tehdy byla velmi populární skladba IL SILENZIO (Nini Rosso). Líbivé trumpetové sólo jsem samozřejmě také hrával a dokonce do toho i něco (jako) italsky recitoval. Úspěch byl vždy zaručen.
Jednou v kavárně jsme tuto skladbu museli na přání vícekrát opakovat, dostal jsem vždy sklenici vína, takže při čtvrtém opakování jsem se již sotva držel na nohou. Po závěrečném rubato slyším saxofonistu: »Alespoň jednou by ses moh' uklonit - vole - a poděkovat, … když tak tleskají.«
Moje „elegantní” úklona skončila zřícením se z pódia na parket mezi aplaudující páry. Trumpetu (= plat za 2 měsíce prázdninové brigády) jsem nějak držel nad hlavou a úplným zázrakem se jí nic nestalo.
Když slyším hrát tu skladbu, vždy se musím smát. Hned si totiž vzpomenu na ten svůj držkopád a také na jednoho bubeníka, který o pár let později vypil před hraním půl sklenice oleje. Právě při »Il silenzio« se mu ta jeho protialkoholová „prevence” strašně vymstila.
Dekuji za Tvoji hezkou "Pavlovskou"
vzpominku a hned mi to opet neco pripomnelo.
To je ale jen pro Tebe.
Hrali jsme ve Francii na zamku, kde
bydli Courvoisier, pro pana barona a jeho rodinku.
Ted ale prestanu a prevexluji na
blog, protoze to bude delsi.
Je to ale oboji pro Tebe.
Dekuji!
Hrával jsem také s dechovkou, hlavně s malou partou na pohřbech, což bylo (v ČSSR) docela dobře placené. Ani tam nebyla nouze o nevšední zážitky.
Zažil jsem např. jak ožralý zřízenec spadl do hrobu - my hráli s vypětím sil dál, jako by se nic nestalo.
Při hraní za chůze jsem jednou na hřbitově blbě šlápl do výmolu a doslova "odpadl" do roští u cesty.
Post a Comment