Saturday, April 28, 2007

VZPOMINKY CESKENO MUZIKANTA (pokracovani)

Jen bych chtel poprosit o trpelivost, ale uz mam skoro dohromady nekolik daslich srandovnich situaci na podiu, pred 800+ lidmi (lidma) a i kdyz to nebude asi nikdy chronologicke, pokusim se vas vsecky kdo mate zajem, seznamit s zivotem muzikantu, zivotem za podiem,cestovanim, litanim po svete atd.

Nektere zazitky jsou bizarni a neuveritelne, ale mam na vsecko i dnes jeste svedky. Budu zitra pokracovat s "PRIBEHEM SPLOSTENEHO LESNIHO ROHU", na ktery jsem po mem solu spadl, protoze jsem pri hrani stal a ztratil jsem rovnovahu, kdyz jsem si chtel nazpet sednout. Vedle mne sedela divcina, ktera hrala na French horn (lesni roh) a hned dal vedle ni, 6 trombonaku v rade. 4 normalni bones a 2 bass trombones. Ja ztratil rovnovahu, kdyz jsem si sedal na moji vysokou zidli, spadnul z ni a na jeji lesni roh (totalled), ale nejkrasnejsi bylo, ze ona spadla na trombonaka, on na druheho atd. a tak to dopadlo jako domino. 8 lidi na zemi a ja si myslel, ze tim konci moje hudebni kariera. A sheeple mysleli, ze to bylo casti naseho show. (Yeah, sure! Leave it in! $3,000 per horn!) Lidi se ale asi 5 min. smali, protoze to domino muselo vypadat legracne.

Ten zpevak ale za mnou po show cekal a mel starost, jestli jsem ok., protoze znal situaci s mym kolenem a myslel si, ze se mi podlomilo. Tak jsem se mu to rozmlouvat nesnazil, na "emericana" mne prekvapil a hned druhy den koupil Marni (horny hornystka) za $3,000 fungl novy Franch Horn, no questions asked. Fraja! A sral na nastroj, mel starost o moje koleno!

Dodnes, kdyz spolu mluvime (s kluky, nebo s Marni), tak se moc nachechtame.

Dobrou noc pro vsechny za louzi a zitra na ctenou!

Milan++++

3 comments:

mM said...

No to musel být pohled na dominový efekt - jak v grotesce. S muzikou je legrace a pádů při hraní jsem zažil několik.

Jako študák jsem si přivydělával hraním v různých kapelách. Tehdy byla velmi populární skladba IL SILENZIO (Nini Rosso). Líbivé trumpetové sólo jsem samozřejmě také hrával a dokonce do toho i něco (jako) italsky recitoval. Úspěch byl vždy zaručen.

Jednou v kavárně jsme tuto skladbu museli na přání vícekrát opakovat, dostal jsem vždy sklenici vína, takže při čtvrtém opakování jsem se již sotva držel na nohou. Po závěrečném rubato slyším saxofonistu: »Alespoň jednou by ses moh' uklonit - vole - a poděkovat, … když tak tleskají.«

Moje „elegantní” úklona skončila zřícením se z pódia na parket mezi aplaudující páry. Trumpetu (= plat za 2 měsíce prázdninové brigády) jsem nějak držel nad hlavou a úplným zázrakem se jí nic nestalo.

Když slyším hrát tu skladbu, vždy se musím smát. Hned si totiž vzpomenu na ten svůj držkopád a také na jednoho bubeníka, který o pár let později vypil před hraním půl sklenice oleje. Právě při »Il silenzio« se mu ta jeho protialkoholová „prevence” strašně vymstila.

Milan pro Mirka said...

Dekuji za Tvoji hezkou "Pavlovskou"
vzpominku a hned mi to opet neco pripomnelo.
To je ale jen pro Tebe.
Hrali jsme ve Francii na zamku, kde
bydli Courvoisier, pro pana barona a jeho rodinku.
Ted ale prestanu a prevexluji na
blog, protoze to bude delsi.
Je to ale oboji pro Tebe.
Dekuji!

mM said...

Hrával jsem také s dechovkou, hlavně s malou partou na pohřbech, což bylo (v ČSSR) docela dobře placené. Ani tam nebyla nouze o nevšední zážitky.
Zažil jsem např. jak ožralý zřízenec spadl do hrobu - my hráli s vypětím sil dál, jako by se nic nestalo.
Při hraní za chůze jsem jednou na hřbitově blbě šlápl do výmolu a doslova "odpadl" do roští u cesty.