NEVADSKE DOMY POTESENI

Po napsani vcerejsiho clanku o Indianech mi doslo, ze psani o problemech, budoucnosti, cenach benzinu atd.
mne vzdy zanechal v depresi, ktere se tezko zbavuji kvuli problemum s mym kolenem, infekci atd.

Ale psani se vzpominkami na bezstarostne doby, kdy jsem cestoval, uzival si zivota, radoval se z kazde malickosti
a hlavne poznaval cely svet – psani o hezkych vecech, zazitcich, srandach a treba i zajimavych vecech pro ctenare,
kteri nemeli kliku jako ja a kteri to trebas prectou – to mne prekvapive nechalo v dobre nalade po zbytek dne. Kdyz
clovek pise o hezkych vzpominkach, pusobi to nejak vic na psychiku nez kdyz se o tom jen mluvi.

Cili moje rozhodnuti: prestavam psat o politice a budu psat o zazitcich meho pestreho zivota, o ktere bych se chtel
podelit a mozna, ze se najde par lidi, kteri si to radi prectou.

Dnesni prispevek z meho pestreho zivota bude o Nevade a o jejich “domech poteseni”. Nerikam rad bordely
( bordel mam v praci na stole) a i v anglictine pouzivam uz dlouho “Houses of Joy!” , stejne jako devcatum,
ktera tam pracuji nerikam kurvy – to si nechavam pro komunisty. Socialni pracovnice nezni moc dobre, ale
trebas mi Frank Bures, nebo “icko” poradi. (“Pleasure Givers?” Please help!
Nase NEVADA (je to muj domov!) je sedmy nejvetsi stat unie s plochou 110,567 ctverecnich mil. Na zacatku
meho zivota v USA jsem jednou popisoval velikosti srovnavanim stareho Ceskoslovanska s Jizni Carolinou, ktera
ma podobnou velikost a je na 40. miste. Po rozdeleni Ceskoslovenska mne to ale prestalo zajimat a tak si to muzete
najit ve Wikipedii.
V 11 counties (KNV) v Nevade mame legalni prostituci a jsme jediny stat v USA (jeste Rhode Island, ale velmi
omezene), kde jsou povoleny tyto domy ktere operuji pod velmi prisnou licenci, holky maji pravidelne prohlidky,
musi platit dane (jak to pocitaji nevim) – ale jsme jediny stat, ktery se za to nestydi – i kdyz vsude jinde to jede
z ulic, ilegalne a definitivne s moznostmi ruznych nemoci – rymou pocinaje.

Pokusim se popsat muj prvni dojem z tohoto prostredi, kdyz na sklonku sedesatych let situace byla stale jeste
hodne jina, Amerika byla Amerika a Las Vegas bylo bezpecne mesto pod ochranou italske mafia. A dokonce i
koncem sedmdesatych, holky mely vyhrazene ulice a tak se jich na delce pul kilometru nekolik set prochazelo
a zastavovaly mozne zakazniky. To uz je ale rovnez historie, protoze korporace a Mormoni to udelali ilegalni a
i kdyz jsme ztratili “street walkers”, obcas se i dnes nekde objevi. Hlavne ale operuji primo v kasinech, kde obycejne
nacelnik security se o ne za procenta zisku stara. Kasino Security = PIMP! Ceny rovnez vyskocily s poptavkou a
s prilivem penez od Cinanu, Korejcu a Japoncu, kteri maji vsichni jeden nesplneny sen - milovat se s blondynou,
ktera ma velke kozy.

Ja jsem kolem 1970 zil na Lake Tahoe a pozdeji v Renu, protoze jsem hodne cestoval a Reno bylo dobre mesto
na zivot (blizko lyzovani), ospale tiche mestecko a ja jsem si tam udelal hlavni stan na cesty. San Francisco,
odkud se obycejne letalo do zamori, je pouze 45 min.
Jednou jsem byl pred vanocnimi svatky mezi joby a jelikoz jsem mel 6 tydnu volno, snih jeste nebyl – a tak jsem
si nasel praci jako cabdriver s Yellow Cab. Velka sranda byla, ze jsem mel cislo 69! (Mohu dokazat!) FAKT!
Reno jsem znal dobre a tak jezdeni byla dost zabava, hlavne kdyz zacalo snezit a ja byl jeden z mala ridicu, kdo
se nebal jet na Lake Taho i ve snehove bouri. (Cesta stala z letiste $80, ale dvakrat jsem vezl unavenou rodinu
s detmi v bouri, kdy skoro nebylo videt a silnice v horach se dala jen sledovat podle tyci, (10 m) ktere v pravidelnych
intervalech jsou z techto duvodu na obou stranach. Dobrodruzstvi to bylo nabeton a ja tenkrat zil na adrenalin.
Zavest rodinu s detmi v noci do bezpeci hotelu zarucovalo velky tip (tuzer) a nejvetsi jsem jednou dostal $200!

Asi 8 mil na vychod od Rena v jine county byl legalni MUSTANG RANCH, proslaveny po cele Americe a pamatuji si,
ze ridici se stale snazili dostat “fare” – pasazera do Mustangu. Vlastnik mafiak Joe Comforte tam udrzoval v prumeru
60-70 devcat z celeho sveta a business jel vesele a velmi dobre. Ja jeden den dostal call, abych vyzvednul pasazera
v kasinu na Virginia Street (Reno Strip) a kdyz si zakaznik sedl dozadu a rekl “Mustang”, ani jsem tam netrefil. Tak
volam dispecera, ktery mne sprdnul, ze se to nesmi po radiu rikat a tak jsme tomu rikali “across railroad track”.
Zakaznika jsem tam zavezl, byl to trochu opily starsi pan a kdyz jsme prijeli k prvnim dvirkam, vsude byly kamery,
pustili nas k druhym a konecne dovnitr. Ja jen pozoroval, co se bude dit. “Madam” byla starsi cernoska a velmi hezky zazpivala:” COMPANYYYY!” Hned vypochodovalo asi 15 devcat oblecenych v postovnich znamkach a postavily se do
rady a jedna po druhe se predstavily. On si jednu vybral, vsichni odesli, ja se otocil a chtel jet nazpet do Rena. Madam
mne ale zastavila a rekla: “Driver, pockej, on asi moc dlouho nevydrzi. Tak si di sednou dozadu a dej si kafe.” Tak jsem
si sel sednou do male mistnosti, kde sedely 2 holky a bavily se. Prinesly mi kafe a pak jsem pro ne prestal existovat.
Za tech 15 min. cekani a poslouchani jejich rozhovoru jsem si doplnil vsechny mezery v mem slovniku sprostych a
vulgarnich slov. Neuveritelne! George Carlin tam pry dostaval hodiny – bless his soul!
Madam ale za chvili prisla a omluvila se, ze zakaznika podcenila protoze si porucil jeste jednu dorostenku navic,
abych tedy jel, ze mne zavola az bude HOTOV! Tak jsem jel nazpet, mel jsem zakaznika na letisti a kdyz jsem ho
zavezl do hotelu, dispatch mne vola: “SIXTY NINE! You are wanted across the railroad! Over?” Tak jsem rekl
TEN FOUR a jel pres koleje.
Po prijezdu mne madam zavedla do mistnosti, kde zakaznik lezel na pohovce a byl totalne “mrtvy!” Nastesti nebyl
ale moc velky, a tak jsem si ho hodil pres rameno a zanesl do auta. Madam mne ale na ceste ven vola nazpet a
podava mi $100! Ja se na ni vyjevene divam a ona s usmevem rekla - zakaznik utratil $300, toto je Tvoje komise!
30% WHOA!

Tak jsem se uz nedivil, proc vsichni ridici chteli cestu do Mustangu!

Jezdil jsem asi 6 tydnu, muj novy job v L.A. zacinal v lednu a tak jsem jezdil i pres vanoce a Novy rok. Jako zazitek
bych to pral vsem mym kamaradum. Jednou v zivote jezdit v Renu pres Novy rok taxikem s cislem 69.
TO BY MEL KAZDY MUZ ABSOLVOVAT JAKO ZKOUSKU ZIVOTA. A snezilo tvrde cely tyden.

Jelikoz uz je pozde a ja to chci dnes poslat, udelam tento muj delsi zazitek NA POKRACOVANI
Cili: Pokracovani priste (asi zitra) a krom toho uvidim, jaky je zajem o cteni.
Satura mi muze dat dalsi titul k svazakovi a polirovi. PIMP? Mel jsem v dalsich tydnech nejmene 2 zakazniky do
Mustangu tydne a dokonce si mne vyzadovala nektera devcata, ktera zila s rodinou v Renu a jednou za mesic
holt mely pauzu. Svatek – svatky?
Milan++++

AMERICTI INDIANI/VZPOMINKY

Jelikoz tady stale ctu neco o americkych indianech, chtel bych taky prihodit moje polinko do diskuse. Hlavni duvod je, ze jsem
ztravil prvni leta v USA cestovanim autem krizem/krazem s malym jazzovym triem a historie indianu mne vzdycky moc zajimala
Na ty nazory, ze jsme jim Ameriku ukradli se da divat ruznym zpusobem.

Fakt 1. Cela historie se da overit navstevou Bureau of Indian Affairs a tam se bily muz dozvi z prvni ruky, kolik tisic smluv s "domorodci"
bylo poruseno, kolik strasnych a nelidskych masakru bili vojaci udelali a jakym zpusobem se s nimi jedna dodnes.

Fakt 2. Jeden z nejhorsich mych zazitku byla navsteva reservace nejpysnejsich a historicky nejobavanejsich indianskych bojovniku
Lakota Sioux v Rosebud, SD.
Mel jsem tam kamarada pro ktereho jsem nekolik mesicu mezi mymi angazma delal a byl to jeden z nejlepsich jobu v celem
mem zivote. On se vratil z Vietnamu, kde letal s helikopterou a jelikoz miloval letani, koupil si starsi 3 sedadlovou Bell bublinu a
vozil za $25 turisty pres Mount Rushmore. Ja v te dobe zrovna dodelal licenci a tak jsem mel moznost se nekolikra svezt a byla
to nezapomenutelna senzace. Vysplhat se do vysky presidentu, rozletet se primo proti nim a v posledni chvili se prehoupnout,
kde hned na druhe strane byla stejna propast. Velmi dobre pro zaludky cestujicich.

Jelikoz jsem v Dakote ztravil pres 3 mesice (mezi joby), uzil jsem si rovnez hodne casu sbiranim informaci na Rosebud reservaci.
Videl jsem toho v zivote hodne - i koncentracni tabory po valce, ale tak jak historicky slavni Sioux Indiani zili jsem neocekaval.
Daleko horsi nez Harlem ghetto v N.Y., daleko horsi nez "white trash ghetta" na jihu USA - neco tak otresneho, ze na to cely
zivot nezapomenu. A to se psal rok 1970. Spinave, zaprasene cesty (dirt roads), odpadky vsude, opili indiani povalujici se pred
jejich betonovymi jednoposchodovymi krabicemi "panelaky" bez oken, neuveritelne spatna hygiena a tak jsem nemohl pochopit,
co jsme jim vlastne udelali ze klesli tak hluboko. ZLOMILI JSME JE? Byly tam ale 3 bary s "ohnovou vodou", ktery jeden obsluhoval
dvestekilovy Nemec a ja se skoro dostal do prusvihu, kdyz jsme se tam zastavili na drink a u baru sedela krasna mlada Indianka -
asi v osmem mesici tehotna.
Kdyz jsme se usadili u baru, on na ni ukazal a rekl nam, ze to je typicky "Indian blanket" - indianska deka a myslel si, ze to
byl dobry vtip. Moje pritelkyne z UK, ktera se mnou cestovala (projezdili jsme vse autem) mela s tou poznamkou trochu problem
a neco mu rekla. Nas "drink" nam byl sebran s baru s radou abychom oba vypadli. Ja mel chut udelat scenu, ale pratele mi to
rozmluvili a odesli jsme. Co se mnou tenkrat otraslo nejvic byla situace v jake bydleli, povahy VSECH belochu kolem - nikdo nikde
nemel jedinou dobrou slusnou vec o nich rict. Liny kurvy, ozralci, zlodeji, zeny prostitutky a vubec cela reservace byla otresna.
Velmi podobne byly "Crows, Apaches, Comanches, Black Foot, Cheyenne, Arapaho atd." Jine kmeny hlavne kolem Nevady a
Californie jsou daleko lepsi. Jeden muj cesky kamarad si dokonce vzal plnokrevnou krasnou Navajo divku a ma s ni v Renu
nadhernou rodinu. Stale se chlubi, kolik usetri penez nakupy na reservaci.

Fakt 3. Po nejakem case a hlavne v posledni dobe, Pale Face (Bila Tvar) se rozhodla, ze jim povoli stavet kasina na reservacich. Ta se
rozrostla jako houby po desti, ale nejvetsi uzitek z toho maji opet belosi, protoze Indiani to proste neumi a daji se snadno okradat.
Vzdycky se najde nekdo s dobrym umyslem a nakonec zisky z toho maji bili poradci, kteri jim kradou docela otevrene.

A nakonec spiritualni vzpominka: kdyz studujes Indiany, musis navstivit "Little Big Horn" na ceste pres Montanu. Jeli jsme uz dost blizko
a pred nami zacalo strasit tornado. Ja nic v zivote takoveho nezazil, vypadalo to strasidlene. Najednou byla skoro tma a tak jsem zastavil
kousek od silnice a na radu nasich pratel jsme nasli asi metr hluboky prikop, kam jsme se schovali. Tedy vlastne - kam jsme si na plocho
lehli. Hlavni pruh tornada byl nastesti asi 1 km daleko, ale i tak to byla hruza. Napred vichr, pak dest, pak kroupy asi 3 cm v prumeru a jak
rychle to prislo, tak rychle to bylo pryc. Asi 5 km pred nami byl ten slavny vrsek a co se stalo, bylo rovnez nezpomenutelne. Tmava az cerna
obloha se najednou v jednom miste otevrela a zacalo svitit v desti slunicko. Vypadalo to z dalky jako sloup svetla nebo jak komentovala moje
kamoska Valerie: "Jako prst Pana Boha". A to svetlo ozarovalo vsecky ty kopecky kolem, vcetne "Little Big Hornu", kam jsme pesky dosli
a totalne ocarovani sedli na zem a asi hodinu pozorovali cvrkot. Jelikoz mam asi velkou fantasii, zavrel jsem oci a najednou jsem slysel a
v duchu videl tu celou bitvu, kde si Indiani vytreli prdel s Custerem a celou jeho Sedmou kavalerii.
V jednom indianskem obchode v Cheyenne jsem si koupil bumper sticker "CUSTER HAD IT COMING" a tak jsem si ho hned prilepil na auto.

Cela historie Indianu je smutna, krvava a nekdy se clovek stydel za to ze byl bilej. Zajimave je jen to, ze jsem ztravil hodne casu s cernymi
hudebniky a ten stejny pocit jsem NIKDY nemel.

Milan++++